♥️ denníček ♥️ píšem ♥️ čítam ♥️ pozerám ♥️ počúvam ♥️ nakupujem ♥️ fotím ♥️ outfity ♥️

Odpovede na vaše otázky

Nemôžeš sa utopiť z nešťastnej lásky, namočili by sa ti vlasy

13. srpna 2017 v 8:59 | Džejní |  My diary 2017

Moji milí čitatelia.

Niektorí z vás z článku pod týmto zrejme už vedia, že sme sa s P. rozišli. Bolo to ani nie 5 mesiacov od nášho prvého stretnutia a aj keď som vlastne od začiatku vedela, že to skončí relatívne skoro a neslávne, aj tak som na to nedokázala byť pripravená. Bolo to veľmi pekných skoro 5 mesiacov, aj keď práve v týchto dňoch si občas prajem, aby sa vôbec neboli stali. Dúfam, že časom na to zlé budem môcť zabudnúť a zostanú už iba tie dobré spomienky.

Hneď po rozchode som začala nadávať sama sebe, prečo som sa na toto vôbec dala. Nepamätám si presne, čo som mu napísala vtedy ešte na začiatku, keď som si vôbec nebola istá, či do toho ísť, ale viem, že to bolo niečo v zmysle, že mám svojich démonov, ktorých neviem, ako zvládať a je mi jasné, že ani on ich po čase nebude zvládať. A ukázalo sa, že som mala pravdu, akokoľvek bol on zo začiatku možno odhodlaný, odstrašila som ho svojimi problémami, svojimi stavmi, svojím plačom a mňa to neskutočne mrzí. A štve ma, že som to nechala zájsť tak ďaleko, štve ma, že to musel znášať tak dlho. Keď som prikývla na náš vzťah, hovorila som si, že nevydrží ani do mojich narodenín. A vlastne som tak zhruba mala aj pravdu, pretože asi okolo toho času sa to začalo celé lámať, ale už sme mali tak predplánovanú dovolenku a ja som stále odmietala vidieť, že to, čo sa deje, smeruje do záhuby a už to nie je pekné, ale začína sa z nášho stretávania sa stávať iba povinnosť. Ani keď to bolo už naozaj zlé, nedokázala a nechcela som to poriadne pochopiť, iba som si ako naivná krava myslela, že na mňa nemá čas. Ale keď človek chce, tak si čas nájde. Nerozmýšľala som triezvo, nevedela som si ani len predstaviť, že by sme to rozpustili. Keď prišlo ku konečnému verdiktu, keď sme sedeli u neho doma a držali sa za ruky, keď som zase raz začala hrozne plakať, chcela som vyjednávať, nasľubovať hory-doly len preto, aby to neskončilo. Moja preddovolenková vyhrážka, že ak sa nezačneme vídať častejšie, tak budem ja musieť byť tá, ktorá to bude iniciovať a rozhodne sa skončiť to, sa veľmi rýchlo rozplynula a v tom pre mňa osudovom momente som mala chuť vyhrážať sa všetkým možným, ale vedela som, že to nesmiem urobiť. Možno trochu pomohlo aj to, že som asi dve noci predtým napísala poviedku do jednej súťaže (preto ju zatiaľ tu nemôžem zverejniť), v ktorej som si predstavila, že som videla P. s nejakou inou babou prechádzať sa ruka v ruke po nábreží, a tak sme sa okamžite rozišli. Ja som bola v tej poviedke rozumná a neznažila som sa ho silou mocou udržať pri sebe. Napísala som o tom, že som ho nechala ísť, pretože som v realite už vtedy zrejme tušila, že mu až príliš ubližujem. A v podstate to, že sme sa vídali tak málo, ubližovalo aj mne, dokonca až tak, že som sa kvôli tomu porezala. Tak príšerne mi chýbal, že som to spravila kvôli nemu, a to už mal byť pre mňa jasný signál, že takto to ďalej nepôjde. Napísané slová sú napísané slová a aj sem na blog som trochu dávnejšie písala, že ak chce odísť, tak mi to musí povedať a ja s tým budem musieť byť v pohode a možno to bolo práve v tom čase, keď sa to začalo lámať, a teda ja som všetko dokázala vycítiť, len som si to fakt veľmi nechcela pripustiť. To, čo sa stalo naozaj sa od mojich predstáv líšilo a bolo to o niečo horšie, ako to byť mohlo, bolelo to, stále to bolí a nejaký čas to určite ešte bolieť bude, ale idem veriť tomu, že raz príde deň, kedy sa na naše spoločné fotky budem môcť pozrieť bez toho, aby som sa nekontrolovateľne rozplakala.

Toto na mňa úplne platí, asi až na tú noc pod hviezdami, ktorú sme nikdy nezažili.

Ešte vám napíšem aj o tom, že na dovolenke nám urobila spoločné fotky baba, čo tam s nami bola, mali sme kopu pekných selfíčiek a ja som si dokonca jednu fotku aj vytlačila a zarámovala, jednu fotku som vytlačila a vložila do fotoalbumu, fotky z dovolenky som dala na FB a asi som sa snažila presvedčiť sama seba, že to už bude v pohode. Tá jedna naša selfie pri západe slnka je tak neskutočne krásna a ja neviem, ale štve ma, že vôbec vznikla, že vôbec z tej dovolenky máme spoločné fotky, že ja mám jeho fotky, že som si jednu dokonca dala na pozadie telefónu, lebo som si myslela, že sa to napraví, že to bude lepšie. Oklamala som sama seba, lebo som hrozne naivná a kým sa všetko nezrúti, tak som ochotná všetko zliepať a pred všetkým zatvárať oči. Fotky z dovolenky zatiaľ videli iba moji rodičia ešte predtým, ako sme sa rozišli, ale keď ich budem ukazovať ďalším ľuďom, budem musieť tie, na ktorých je on, vymazať, lebo určite nezvládnem nerozplakať sa, keď ich uvidím. Nevymažem ich úplne, mám ich zálohované, ale zostanú iba do budúcnosti pre mňa. Aj moja profilová fotka je teraz tá, ktorú mi spravil na dovolenke on a ja ju nechcem vymieňať za inú, ale vždy, keď ju vidím, moje srdce vynechá jeden úder. Veľa maličkostí mi ho pripomína, iba nejaká blbá zmienka niečoho, čo on mal alebo spravil, miesto, kde sme boli, všetky spomienky sa na mňa dokážu vyvaliť a ja plačem v noci, keď sa zobudím zo spánku, pretože nedokážem zniesť to, že ho už zrejme nikdy neuvidím. Asi to po niekoľkých rokoch budem vnímať inak, už naňho nebudem myslieť každý deň, už sa iba pousmejem nad niečím, čo sme spolu zažili, chcem veriť tomu, že presne tak to bude, pretože mi vlastne nič iné aj tak nezostáva.

Chcela som si kúpiť tangáče, chcela som si kúpiť pekné biele nohavice, aby som mohla byť preňho pekná a boli by to zmeny z mojej vôle, z môjho presvedčenia, nebola by som to menej ja, nebola by som preto úplne iná, veď ľudia sa menia aj vplyvom druhých a teraz to všetko akosi stratilo zmysel. Nemám sa prečo posúvať ďalej, nemám sa prečo zlepšovať, nemám si prečo holiť nohy. Nie som úplne tam, kde som bola pred ním, to by som fakt maximálne klamala, ale ak niečo nespravím, tak je možné, že sa znova vrátim do starých koľají. Mám chuť v tejto chvíli si nainštalovať Tinder a znova skúšať, ale viem, že to by som fakt nemala, lebo to absolútne nič nevyrieši a ja potenciálne ublížim ďalšiemu človeku. Tak sa snažím nejako sa rozptyľovať, plánujem si výlety, snažím sa tešiť sa na dovolenku s rodičmi, aj keď to mi zase bude iba pripomínať tú, na ktorej som bola s ním. A Chorvátsko bude navždy späté s ním, možno som tam bola prvý aj poslednýkrát, ktovie. Mám pocit, že ten najväčší smútok ešte iba príde, keď ho neuvidím dlhšie ako týždeň, ono to bol do istej miery šok, ten náš rozchod, aj keď som ja povedala, že sa chcem porozprávať, ale prisahám, že som k nemu išla s tým, že to vyriešime, ale už bolo dávno po čase, kedy sa ešte niečo dalo zachraňovať. Bola som neskutočne slepá, vedela som, že potrebujem jeho prítomnosť, jeho objatia, jeho bozky, ale na tom je zradné to slovíčko potrebovať. To nie je tá správna emócia, ktorá má byť základom vzťahu. Nemôže jeden potrebovať a druhý sa preto stále viac a viac odťahovať. Tak to skrátka nefunguje a fungovať nikdy nebude.

Som mu vďačná za neskutočne veľa, ukázal mi, aké to je mať takto rada niekoho druhého, dal mi pocítiť svoju lásku, ale naučil ma aj to, že nemôžem bezbreho ukazovať druhému človeku všetko zlé, čo v sebe nosím.

 


Komentáře

1 Hrašulee Hrašulee | Web | 13. srpna 2017 v 11:52 | Reagovat

Moc mě mrzí, že to dopadlo takhle. Ale uvidíš, časem to přejde a bude zase lépe, zůstanou jen ty dobré vzpomínky. Já se s bývalým přítelem rozešla po 2 letech vztahu, ale už jsme se tolik odcizili, že to pro nás oba bylo spíše vysvobození, takže chápu, jak asi bolí tohle. Ztratit někoho koho miluješ, je vždycky hrozné, ale časem se to spraví. Asi se na to nedá zapomenout úplně, jenom to přestane bolet. Moc Ti přeju, ať najdeš někoho, s kým už na všechny tyhle zážitky budeš vzpomínat jenom v dobrém :)) Už jsem psala v minulém článku, i přes tu bolest, zkus to brát jako zkušenost a že takových ještě určitě bude, nemyslím teď jen ve vztahu. Všechny tyhle dobré, ale hlavně špatné zkušenosti nás dělají silnějšími. Držím moc palce :)

2 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 13. srpna 2017 v 12:29 | Reagovat

Je to jeden z článků, při kterých mi dojdou slova a já mlčím. Nebo ne mlčím, ale nemůžu ani psát,... protože... až tak moc mě vystrašilo to, že to jsou pocity, myšlenky, které jsou mi zatím asi nejblíže co kdy byly na tomto blogu. Je pravda, že v každém článku se velmi často nacházím a cítím, že to mám podobné.
V tomto jsem se ale našla úplně celá... já... bolavá...
Je to velmi blízké mému prvnímu rozchodu. Ne že bych těch vztahů měla mnoho. Dohromady dva a ten druhý stále běží... ale už tolikrát měl nakloněno a já... nejsem schopna odejít, - jsem schopná toho, naslibovat hory doly, chtít se změnit, slepit i to co nejde, jen abych nebyla zase samotná a bezcílná... potřeba... A to je špatně. První rozchod rozhodl ON a ta bezmoc, ta obrovská bolest, kdy je ten druhý už rozhodnutý a ty najednou nemůžeš dýchat, nemůžeš uvěřit, máš chuť se zbláznit, přemlouvat, utíkat, vrátit to a všechno napravit... ale ono to nejde... protože ON už nechce... necítí...
Rozhodně si nedovoluji a nedovolím naše vztahy srovnávat, nebo porovnávat. To je úplně něco jiného, jiný scénář a úplně odlišné věci.
Ale pocity, to, co píšeš a jak se cítíš, to je mi víc než blíž.
JANIČKO, buď silná, věř tomu, že ČAS je ten nejlepší léčitel, i když teď to lehké nebude. Žádný rozchod není lehký a nezáleží na tom, jestli vztah trval 5 let nebo 5 měsíců.
BUDU ti moc držet PALCE, myslím na tebe a dovedu si představit, vcítit se a pochopit jak ti je.
ALE VĚŘ TOMU, že přijde den, kdy se na společné fotky podíváš, usměješ se a budeš vědět, že je to pryč, ale bylo to krásné, přijde den, kdy ho náhodně potkáš, vzpomeneš si, ale už nebudeš plakat. Vím, že teď je pláč to nejčastější, ale bude pomalu ustupovat,...
JANIČKO MOJE, ZŮSTÁVEJ SILNÁ. VĚŘ V TO DOBRÉ, i když démoni jsou všude a budou tě na té cestě stále zrazovat.
JSME TU S TEBOU. Zvládneš to, protože jsi silná, i když si mnohdy na pochybách.
♥ MÁM tě moc ráda, MOC. K.

3 Sýkorka Sýkorka | Web | 13. srpna 2017 v 15:40 | Reagovat

Je mi líto, že jste se rozešli. Rozchodem si bohužel projde většina lidí alespoň jednou za život a nikdy to není příjemné. Líbí se mi předchozí článek, ve kterém jsi mu dokázala poděkovat za spoustu věcí. Já jsem měla po rozchodu s bývalým přítelem chuť do něčeho praštit. :D Na tyto rány působí nejlépe čas. Držím Ti palce. :)

PS: Včera mi přišly věci z giveaway, jsou skvělé! Moc děkuji! :)

4 . . | Web | 14. srpna 2017 v 7:15 | Reagovat

Uh, nejsem zrovna v utěšování ten pravý člověk. Prostě a jednoduše; něco končí a něco zase začne. Teď se těš na tu začátkovou část. Já mám velký strach z rozchodu, ale věřím v to, že oba (zatím) cítíme to samé. Nah, najdou se další a lepší, věř tomu. Jen tomu dej čas. Hodně štěstí. ♥

5 Irda Irda | Web | 14. srpna 2017 v 19:51 | Reagovat

Vidíš tak díky mě si můžeš tancovat aspon po pokoji,když víš,jak se jmenují :D :D
Jinak k tomu článku,takhle jsem se přesně cítila po prvním rozchodu a v té době jsem taky měla problém se sebepožkozováním a věř mi,kluk co to nechápe ČASEM ti dojde,že nebyl vůbec ten pravý :D Já taky obrečela dny že jsem bez něj,ale byla jsem nakonec ráda,protože jsem díky tomu zas poznala jiné kluky,sice od té doby se vztahů bojím,ale věř mi jednou se objeví někdo,kdo všechno bude chápat a s tím řezáním bys měla něco dělat.Já na to vůli nešla a už skoro rok jsem si nic neudělala :) Jinak hlavu vzhůru pro jedno kvítí slunce nesvítí :)

6 KAY KAY | Web | 14. srpna 2017 v 20:00 | Reagovat

Rozchody sú ťažké vždy, no nemala by si ľutovať vaše spoločné chvíle, pretože či už to dobré alebo aj to zlé ti dalo nový pohľad na svet a novú perspektívu, nový polad na život. Držím ti palce a uvidíš, od tohto momentu sa budeš cítiť každým dňom už len a len lepšie :)

7 ~*~Janii~*~ ~*~Janii~*~ | Web | 14. srpna 2017 v 20:36 | Reagovat

Jani je mi to moc líto, sleduji i videa a fakt nevím co říct, jak tě povzbudit. Říká se že čas hojí rány a já si taky myslím, že určitě pomůže jen čas...Časem určitě potkáš někoho jiného, kdo tě rozveselí a naučí tě znovu milovat a získá si tvoji důvěru. Co se týče té léčby, dělej to pro sebe a pro někoho do budoucna, doporučuji zkouknou toto video:https://www.youtube.com/watch?v=ymDeugqDmm8
Rozchody nejsou nikdy lehké, chce to hodně síly a máš dobrý přístup v tom, že jsi vlastně vděčná za ty hezké chvíle :)
Měj se jak nejlépe to jde :)

8 Hrašulee Hrašulee | Web | 15. srpna 2017 v 10:28 | Reagovat

Bublifuk si určitě pořiď, doporučuju ♥ :D U nás ho mají v obchodáku v Lidlu, takový dlouhý a nemusíš ani foukat, stačí tím mávat ve vzduchu a dělá bubliny, no co ti budu povídat, je to naprosto boží :D

9 crazyjull crazyjull | Web | 15. srpna 2017 v 12:08 | Reagovat

Moc mě mrzí váš rozchod, ale věřím, že se z toho dostaneš. Držím palce, ať se cítíš už jen líp a líp. :)

10 Háčko Háčko | Web | 16. srpna 2017 v 19:26 | Reagovat

Absolútne sa nestotožňujem s tvojimi názormi, a ak to trvalo 5 mesiacov, zlatíčko, láska to nebola. Vlastne nič z toho čo píšeš nedokazuje nič o láske, takáto láska nie je. Ubližovať si, klamať a niekomu sa vyhrážať aby s tebou ostal? Vážne? Viem, že si rozhodená, a nemala by som ti tu písať veci, ktoré píšem, ale nebudem to tu hrať na "stay strong" osobu, nie. Prajem ti, aby si bola šťastná, aby si sa mala dobre, ale musíš mať v prvom rade začať rada samú seba, prestať dávať ľuďom dôvody na to aby ostali, alebo odišli, proste to nechaj ísť. Všetko je tak ako má byť. Reči typu "aby som bola pre neho pekná" tiež nechápem. Proste keď to nejde, tak to nejde. Démonov máme v sebe všetci, a keď ľudia majú byť spolu, tak budú. Láska je okrem iného o tom prijať seba a toho druhého takých, akí ste. Nemôžeš veci tak síliť. Nemôžeš mať veci tak pod kontrolou. To je jednoducho život. Môžeš veci síliť akokoľvek, ale keď tak nemajú byť, tak tak nebudú. Verím, že časom ti podobné veci docvaknú.

11 roman roman | 18. srpna 2017 v 20:29 | Reagovat

[10]: pekne napísané, ja sa pridávam. Len doplním, že to isté v podstate platí aj pre toho jej frajera. Pretože takto sa zahrať s psychicky labilným človekom.. obyčajný hajzel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.